11. března 2015

Jak se skutečně vyléčit z anorexie?


Holka, 16 let, 160 cm. Za posledního půl roku zhubla 10 kg (z 52 kg na 42 kg), díky pomoci si uvědomila, že není něco v pořádku a po dlouhé době snažení byla odhodlaná hlásek v hlavě konečně překonat a začala více jíst. I když se po pár měsících dostala na krásných +- 9500 kj denně, stále jedla pouze zdravé věci. Pouze celozrnné výrobky, čokoládu pouze hořkou, žádné zpracované potraviny, žádné sladkosti, ovocné jogurty,...(samozřejmě i nějaké nezdravé produkty do jídelníčku zařazovala, ale pouze v malém množství) Za tu dobu se ji podařilo přibrat zpátky na svou normální váhu (49 kg), tělo ji začalo opět normálně fungovat. Zbývá ovšem jedna velká otázka.. Je slečna skutečně vyléčená?

Možná, si teď spoustu z vás řeklo: "Jasně, že je. Začala více jíst, přibrala, dostala měsíčky." S tím samozřejmě souhlasím. Jakmile dívka přibere na nějakou hranici a její tělo je opět schopno normálně pracovat (má dostatek živin), měla by se spustit menstruace. (Nevím, jak to přesně funguje, takže pokud jsem to pochopila špatně, tak se omlouvám :D) To máme vyřešené tělo. Ale co hlava?

Myslíte si, že když před ni položíte zákusek z cukrárny, bez obav a bez výčitek ho sní? Že nepomyslí na to, že pokud ho sní tak přibere? Nebo nebude přemýšlet z čeho je vyroben? Kolik je v něm cukru, tuku, žádné užitečné látky pro tělo? Že si dá doma stejnou večeři, jako kdyby místo zákusku snědla jogurt s banánem? Snad je tady více lidí, kteří jsou toho názoru, že jedna z otázek slečně určitě hlavou prolítne. Je ovšem jasné, že holky (i kluci), které si prošly PPP budou vždy své tělo kontrolovat. Buď za účelem, aby příliš nepřibraly, nebo aby příliš nezhubly, a nebo protože pravidelně navštěvují posilovnu a chtějí pěkně vypadat.

Ale co tím vším chci říct? Že podle mě je v době léčby důležité jíst i nezdravé věci! A opět si možná někteří říkáte: Když chci přibrat, tak přece není žádný problém v tom sníst každý týden čokoládu ne? No.. pro spoustu lidí to problém je a veliký. Netvrdím, abyste jedli jenom nezdravé věci. To rozhodně pro tělo dobré není, je potřeba mu dávat i kvalitní živiny. Dostatek bílkovin, sacharidů a tuků. Ovšem jednou za dva dny, za tři dny je potřeba sníst něco mimo jídelníček, něco, čeho se bojíte a něco nezdravého. A proč? Protože vaše hlava má potraviny rozděleno na několik sektorů (vezmu ty dva hlavní) Zdravé (ty co můžete) a nezdravé (ty co byste neměli.)

Když se váš jídelníček v době léčby bude skládat pouze ze zdravých potravin, nikdy se úplně nevyléčíte, protože stále bude pro hlavu nějaká skupina potravin, kterou nemůžete, které se bojíte. Když člověk zdravý člověk (netrpící PPP) nejí zrovna čokoládu, je to z důvodu, že na ni nemá chuť. Není to proto, že čokoládu nesmí a bojí se, že po ní přibere A my přece chceme být zdraví, ne? :)

A závěr? Podle mě je ideální v době léčby jíst běžné jídla, které jíte doteď + ob den k tomu přidat něco nezdravého. Například jít s kamarády do cukrárny, sníst svou oblíbenou čokoládu (nemusí být celá. Půlka v úterý, druhá půlka ve čtvrtek), udělat si puding, koupit si ovocný jogurt, dát oblíbenou tyčinku, povidlový šáteček, loupáček, řízek, sekanou, svíčkovou, guláš,nutellu...Popřípadě zdravější variantu flapjack, racia v čokoládě,arašídové máslo...Možností je milion. Já tuto metodu praktikuji už měsíc a půl a musím říct, že se cítím mnohem lépe! Jídla už striktně nerozděluji na zdravá a nezdravá, ale na ty, které mi chutnají a nechutnajíA o to v době léčbě přece jde, ne? ;) 

Tak co? Jaké je vaše rozhodnutí? Je pro vás důležitější to jíst JENOM zdravě, a nebo se skutečně vyléčit z PPP? 

20 komentářů:

  1. Můj názor je úplně stejný jako tvůj :) Myslím si, že v době léčby z anorexie je důležité jíst i něco nezdravého, protože to je to, čeho jsme se po celou dobu bály. Ze zdravých jídel můžeme přibrat, ale to je pouze o zvýšení množství jídla, které sníme, a ne o tom, že si dovolíme i něco "mimo plán" :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám maliny taky nejradši. :D

    Souhlasím s tebou. :) Já se tak léčím ze Zp, učím se nesníst tu čokoládu celou, ale dát si vážně kousek, dopřát si zákusek v cukrárně nebo šíleně tučný nudle z čínský restaurace.

    OdpovědětVymazat
  3. Já nevím, podle mě to není tak jednoduché z tou anorexií. Podle mě si tím člověk nabourá celý trávicí systém na dost dlouhou dobu. Taky si ráda dám čtcerec čokolády :) tak do týdně dvakrát asi :) každý si pod tím představuje něco jiného, že bude jíst méně a zhubne, ale ty jde o to zařadit do jídelníčku hodně živin a to se většině nedaří, já nejsem perfektní vím, ale snažím se jíst každou volnou chvíli a jídlu se věnovat a připravovat si ho i když to prostě časově nevychází :/

    OdpovědětVymazat
  4. Článok je síce pekný, ale prichádza tu na rad veľké ale. Je skutočne dotyčná slečna vyliečená len preto, že odrazu papá i tie nezdravé veci? Síce už potravu nerozdeľuje na zdravé a nezdravé, ale na to, čo jej chutí a čo nie, ale nemyslím si, že to je celé to haló okolo anorexie. Telo je jedna vec, hlava druhá vec. Za prvé, ani napriek tomu, že telo začne dostávať všetky živiny, ešte to neznamená, že už je zdravé, že už je v poriadku. Anorexia bola pre neho veľký podraz a ak ťa raz niekto podrazí, už mu nikdy nebudeš tak úplne veriť - a ak máš, tak to chce čas. Riadnu dávku času.
    A za druhé, hlava sa neskladá iba z 2 centier - kde sa rozdeľujú potraviny na zdravé a nezdravé. Tam je tých priestorov viac. Môj záver je, že z anorexie sa človek nikdy úplne nevylieči, pretože sa to nedá. Jasné, môžeš začať fungovať normálne, papať zdravé i nezdravé veci, ale tá anorexia každého poznačí. A vždy to s tebou niekde bude. Niekde sa to opäť prejaví, keď to nebudeš čakať. Ja sa z anorexie liečim už takmer 3 rok - resp. o mesiac to bude 3 rok. Doteraz som si myslela, že už som v pohode, pribrala som, papám i nezdravé veci - dokonca si ich dám rada a s chuťou, bez výčitiek - ale!! (a presne tu prichádza to ale), anorexia sa prejaví hlavne v stresových, krajních situáciach. Pretože mozog ju už pozná a MY (tie ktoré sme mali anorexiu) sme si ju kedysi zvolili za ideálne riešenie. A ono si to telo i mozog pamätá a ten hlások ťa bude prenasledovať.
    Otázne však je, či s tým je človek ochotní neustále bojovať alebo nie. Ak sa raz niekto rozhodne pre liečbu, musí vedieť, že to nebude trvať mesiac, dve, dokonca ani rok. Ale vlastne už celý život. Lebo vieš niečo, čo niekto pozná len ako teóriu, vie, že nejaká anorexia existuje, ale v skutočnosti iba ten, kto to zažil a prežil vie, čo to skutočne znamená. A tú vedomosť ti už z hlavy nikto nedostane.
    Takže bojovať, bojovať a nevzdávať sa. Nielen s jedlom, ale so všetkým - i cvičením, stresom, celkovo životom.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napsala jsi to krásně a s tvým komentářem souhlasím! Samozřejmě, že článek není napsán úplně správně. Je to ovšem tak rozsáhlé, složité a pro každého individuální téma, že snad ani nejde na všechny otázky a na všechny možnosti odpovědět.. Já tu popsala jen jednu část, jak by se člověk mohl vyléčit - tím, že bude jíst věci, kterých se bál (bojí). A s tím, že člověk VŽDY bude nějkaým způsobem posedlý jídlem samozřejmě souhlasím (v článku to i píšu). Netvrdím, že dívka, které bude jíst nezdravé věci potom u zákusku takhle přemýšlet nebude. Jen si myslím, že možná pocity nebudou tak silné. Prostě jsem chtěla upozornit na to, že od doby, co to praktikuji se cítím mnohem lépe a jídlo tolik neřeším. Toť vše :) Děkuji za komentář a názor!

      Vymazat
  5. V mnohém máš pravdu, souhlasím s tebou, ale jak říká slečna v komentáři nade mnou, nebude to tak úplně jednoduché. Anorexie je tak nějak součástí hlavy a ikdyž si myslíme, že jsme ji úplně pročistily, není tomu tak. To teprve poznáme až když jsme v nějaké vypjaté situaci, stresu, je před námi velké rozhodnutí.
    Souhlasím, že by se mělo jíst vše, prostě s mírou, kombinovat to :) Ale pravda je, že je to celé téma bohužel tak zamotané a složité, že se těžko o tom dá mluvit.
    Každopádně Ti moc gratuluji, jak se přes to dostáváš, jsi skvělá! :) A držím palce, ať to jde tak pěkně dál!

    worldaroundmissnothing.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Krásně napsaný článek :) musím uznat, že i já nad zákuskem přemýšlím, že by mi to mohlo zkazit postavu- jasný, ale to neznamená, že si ho nedám, když na něj mám chuť. Jím na co mám chuť, ale na druhou stranu zase potřebuju mít z jídla požitek. I když vím, že mi něco chutná, tak si to třeba nedám, protože ten prožitek z toho nemám. A určitě by se do jídelníčku občas měl nějaký ten "hřích" přidat.

    OdpovědětVymazat
  7. Pěkně napsané Peti :) Máš pravdu, ono prostě omezování se není k užitku nikde... :)

    OdpovědětVymazat
  8. Já jím spíš nezdravě :D To je každý den... Mekáč, KFC, pak támhle zase dortík, a tak... :D
    Ale zas tak jednoduché to nebude, ještě se to určitě rozděluje na další podsložky atd (to zní, jako kdybych mluvila o počítači). Hhh. Nejlíp to ví ten, kdo si tím prošel.
    Btw - ano ano, vím kdo jseš. :D Tehdy jsi měla s Irčou ten nejlepší blog o Miley. :)
    Marky > little-me,blog.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Teď, když si to tak čtu, si uvědomuji, že v poslední době zas jídlo moc řeším... Ale naštěstí mi nezdravá jídla, když se vlezou do příjmu, nevadí xD Jinak jsi to krásně napsala a máš úplnou pravdu:)

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za komentár, myslím, že je jasný, takže veľmi k nemu odpovedať nebudem :-)

    Iba som sa opäť chcela vyjadriť k tvojmu článku a reakcii na môj komentár.
    Samozrejme, ja som pochopila článku i tomu, ako si to myslela a vôbec sa nehádam. Pred pár rokmi som viedla blog, kde som sa snažila pomôcť dievčatám dostať sa z anorexie. :-) Bola to dlhá cesta, s niektorými som komunikovala cez e-maili a facebook, a s niektorými som v kontakte dodnes a stále vidím, že ich hlavička plno vecí neberie a je mi z toho smutno.
    Reagovala som tým spôsobom z dôvodu, že sama sa liečim už od svojich 16 (a to budem mať 20), ale anorexia ma neustále dokáže prekvapiť, šokovať a úplne vyviesť z rovnováhy. Po toľkých rokoch ti už proste jedlo nepríde také podstatné - bojovať s ním a strachovať sa (samozrejme, ja v TVOJEJ liečbe istotne predbieham, pretože toto je teraz tvoj hlavný problém a hlavná priorita - a ja to chápem), iba som chcela podotknúť, že ono toto určite nebude jediný problém, s ktorým sa budeš musieť popasovať a že to vyhrotí hlavne vtedy, keď to nebudeš čakať. Tak aby si to brala na vedomie (i keď si môžeš povedať, že berieš a že si si toho vedomá, ver mi, stále ťa to potom prekvapí).
    Ja som práve v maturitnom ročníku a posledné dni sa všetko rúca. Je toho tak strašne veľa (prestížna stredná škola, ktorá si myslí, že MÁ PRÁVO učiť stredoškolské deti z VYSOKOŠKOLSKÝCH SKRÍPT), takže tento mesiac je taká výzva pre mňa, že posledné dva dni fičím na "oblbovákoch" (prírodného charakteru - kávu a guarana na energiu) a i tak jediné, čo vládzem je vstať o 5 ráno, nejako - fakt len nejako urobiť svoje povinnosti, prísť domov, vypiť 2 kávu, fungovať do 8 a ísť spať. Posilku cez týždeň ani nevidím a popravde, priznám sa, že ani nemám chuť vidieť. (A toto je to, kedy mňa anorexia znova šokovala - nechuťou k cvičeniu).
    Tak len toľko na okraj. Že papať nezdravé veci pomedzi zdravé - to áno, prekonávať strach, s tým úplne súhlasím, ale byť tak akosi podvedome pripravená na to, že to je len 1 krok z 10 000 a viac. :-)

    Každopádne, veľa šťastia pri liečbe prajem! :-) Držím palce.

    OdpovědětVymazat
  11. Ano, podle mě je to všechno jenom o přemýšlení a psychice. Nic jiného v tom není, ovšem je to zatraceně těžké, překonat všechny ty hlásky, které tam pořád jsou. A nejspíš někde hluboce schované pořád budou.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc hezky jsi to napsala! Spoustu lidí si bohužel myslí, že přibráním na zdravou váhu to končí, ale tam to teprve v podstatě začíná. Nejvíc práce musí člověk udělat sám na sobě a srovnat si to ve své hlavě. Do které mu nikdo nevidí. Takže je super postupně zkoušet, co člověka děsí, aby zjistil, že vážně o nic nejde, pneumatika mu po kousku čokolády nenaroste a svět se nezhroutí :)

    OdpovědětVymazat
  13. Hezky jsi to napsala :) Při léčení je podle mě také dost důležité, aby člověk překonával své strachy. Nikdo se z žádné PPP určitě zcela nevyléčí a bude určitě jiný než jaký byl před tím. Ale jestli se ty strachy nebude snažit překonávat, tak pak už mu to zůstane napořád, těžko se toho bude zbavovat, ztratí svůj sociální život. Vlastně pak může být kontrolovaný jídlem. Já když jsem se z toho zkoušela nějak vyhrabat, tak to bylo v období konce školy a prázdniny, kdy se pořád chodí do cukráren, oslavuje se a pak ještě několikatýdenní dovolená v zahraničí s rodiči, kde jsem si také nemohla vše kontrolovat. Kdybych všechny tyhle věci odmítla, ztratila bych přátele a potrhala bych rodinné vztahy.
    Samozřejmě, že přibráním na zdravou váhu to neskončí, neskončí to nikdy. Ale můžeme s tím bojovat a učinit to co nejmenší částí sebe samých. Docela mě právě udivují naivní řeči některých, že až přibere, tak bude vyléčená/ý a bude to za ní(m). To tedy ani náhodou. Já přibrala, jsem na zdravé váze, dokážu už jíst i v restauraci, většinou si jídlo nevážím, a jím vše, na co mám chuť. Jenže se musím přiznat, že si tělo také kontroluji-abych nezačala hubnout a naopak abych nějak rapidně nezačala přibírat. Přitom svým rozumem vím, že je to úplná hloupost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A děkuji za milé komentáře! :) Otaly smetanu jsem koupila v Albertu, ale měli ji i v každé zdravé výživě, do kterých jsem zavítala :) Je má oblíbená do omáček, protože já moc nemusím chuť sóji.

      Vymazat
    2. Ale aspoň to částečné vyléčení za to určitě stojí, už jenom kvůli tomu, že člověk tolik nelítá po doktorech a co se týče fyzické stránky je v pohodě a spadne z něj takové břemeno. Po psychické stránce je to už jen náš vlastní boj s naší myslí.

      Vymazat
  14. Ja mám k tomu taký názor, že ako sa alkoholici nikdy nevyliečia z alkoholizmu a možu len abstinovať takisto sa anorektici nikdy nevyliečia uplne a stále budu myslieť nato že priberu alebo aké to je nezdravé atd. Ale dôležité je prekonávať sa a ty to robíš a ide ti to skvele, som na teba hrdá :))

    OdpovědětVymazat
  15. Netrpím anorexií (protože bych nebyla schopná se jídla vzdát), ale spíš něčím jako orthorexie, a taky se v tom pořád hrabu a nevím, jak z toho. Nejsem schopná pozřít něco, co je v mém žebříčku nezdravé, hrozně mě to omezuje, pořád si jídlo hlídám, ani už si jídlo neumím užít, vůbec z něj nemám prožitek - všechno chutná stejně, a i když je žaludek plný, tak mozek má hlad :( .. celý den jen myslím na to, co si dám nebo nedám v příštím jídle, co smím a co ne, a takhle jedu den ode dne. poslední dobou mám ještě strach, aby to neskončilo přejídáním, protože si nepřijdu po ničem sytá. natož když mám jíst někde v restauraci, je to pro mě stres - mám problém vybrat něco "zdravého" a zároveň je mi po tom vždy i těžko, protože tělo není na tahle jídla zvyklé. :( . co s tím? poraďte holky :( (už takhle jedu víc jak rok, mám 174 cm, 48 kg a 24 let, klidně pište i na radkawernerova@seznam.cz, budu vděčná za cokoliv)

    OdpovědětVymazat
  16. Ahojky,
    souhlasím s článkem!
    vyléčit se z anorexie určitě možné je.

    www.bezanorexie.blogspot.cz - léčím se z anorexie, a mým cílem je pomoci všem, kteří se rozhodli stejně.

    OdpovědětVymazat